Diskuze
Datum: 05.06.2015
Vložil: Markéta
Titulek: Re: Re: bolesti kloubů po 1. operaci
Díky za odpověď, Martino. Ty bolesti kloubů ti zmizely už po první operaci (pokud jsi měla tři) nebo až po zanoření?
Odpovědět
—————
Datum: 06.06.2015
Vložil: Martina
Titulek: Re: Re: Re: bolesti kloubů po 1. operaci
měla jsem dvě operace,bolesti se mi ještě objevily po první operaci,byla jsem u ortopeda,ať mi řekne,co a jak,opich jsem už nechtěla,po zanoření,které jsem podstoupila za 4 měsíce od operace jsem začala plavat a od té doby mám klid,ťuk ťuk :-)) bolesti se mi vracely pravidelně,nepomohl Aulin,co mi dávali doktoři,opich jen na chvíli,ty boule jsem měla taky pořád,dost to bolelo,zmizla jedna,objevila se druhá na druhé noze a furt dokola..
Odpovědět
—————
Datum: 22.05.2015
Vložil: Markéta
Titulek: rekonvalescence
Ahoj, v blízké době mě čeká první operace (u MUDr. Sequence) a chtěla jsem se zeptat, za jak dlouho asi budu plně funkční? Mám dvě malé děti (syn 2 roky, dcera 9 měsíců) a až se vrátím z nemocnice, předpokládám, že mi bude muset doma pomáhat nějaká chůva. Na jak dlouhou dobu si jí mám zařídit? Kdy se budu úplně sama schopna postarat o dvě děti? (jedno má kolem 14kg, druhé kolem 10 kg- několikrát za den je musím zvedat, tlačit v kočárku atd...).
Ptala jsem se na to i v nemocnici, dokonce dvakrát, pokaždé jiného doktora- a pokaždé mi řekli, že to nebude tak hrozné, a že se postarám brzo! :-D ..tak to mě potěšilo, ale potřebuju vědět něco konkrétnějšího, abych si mohla zařídit tu chůvu...
A ještě mám jeden dotaz- dá se se stomií sportovat? Třeba běhat, posilovat atd. Teď při mém stavu se nehýbu prakticky vůbec a začínám podle toho vypadat. už se těším, že to snad pak bude jinak- jak se stomií, tak s pouchem. Tak doufám, že si nedělám plané naděje...
Děkuji moc, mějte se!
Odpovědět
—————
Datum: 23.05.2015
Vložil: Ondřej
Titulek: Re: rekonvalescence
Ahoj Markéto k otázce se přidávám také, mám to u Mudr Šerclové za pár, mám doma 2 letou dceru, kterou také rád nosím a 9kg jezevčíka, který je na tom stejně. Tak díky za odpovědi
Odpovědět
—————
Datum: 23.05.2015
Vložil: Gabi
Titulek: Re: Re: rekonvalescence
Holky, hodně záleží, jak bude probíhat vaše hojení, ale obecně se říká, že minimálně 6 týdnů po operaci byste neměly zvedat nic těžšího než 6kg... Já mám doma dvě děti 4 a 6 let, momentálně jsem 10 dní po zanoření a všechny operace jsem záměrně odkládala na dobu, až děti trochu povyrostou. A i tak musím říct, že to bylo hodně náročné a bez pomoci babičky bych to nezvládla. I když e člověk cítí dobře a má pocit, že všechno zvládne sám, tak běhání kolem dětí opravdu unaví a tělo na to prostě sílu nemá...Je potřeba se šetřit a hodně odpočívat. Doporučuju alespoň starší děti nošení odnaučit co nejdřív, pochovat můžete v sedě na klíně, ale nošení za ty komplikace nestojí. Opravu to není žádná sranda.
Odpovědět
—————
Datum: 23.05.2015
Vložil: Tereza
Titulek: Re: Re: Re: rekonvalescence
Za sebe mohu těžko soudit - děti zatím nemám, takže přidám jen své poznatky z "praxe" od MUDr. Sequence :-)
Po 1. operaci mi návrat do "normálního" režimu trval cca 6-8 týdnů. Můžu popravdě říct, že ten první měsíc jsem byla ráda, že mi manžel vše podal a nemusela vstávat. Ne že bych to fyz. nezvládla dojít, ale každé ohnutí se na té velké jizvě podepisovalo. Po cca měsíci od operace bylo spíš víc citlivé okolí stomie než jiva, dělalo mi ještě tak další 2 měsíce problém se ohnout, respektive přes kalhoty a pásek to bylo citlivé. Máme malého psa, který vyžaduje často venku úkryt u paničky v náručí, takže jsem si dlouho na venčení nebo delší sezení v práci kalhoty nemohla dovolit - zlaté leginy a šaty:-))
Po 2. operaci cca měsíc byla citlivá velká jizva, okolí stomie skoro vůbec. Teď končím 6 týden po zanoření a bolestivost není a nebyla téměř vůbec od propuštění, spíš si teď zvykám na fungování pouche :-)
Ohledně sportování....na operaci jsem šla dost vyšťavená, byla jsem ráda, že jakž takž funguju v práci natož sport! Takže jsem se dost dlouho lízala z 1. operace, ale pak jsem si zase konečně mohla dovolit dlouhé a svižnější procházky, kolo, později dokonce i fotbal (přiznávám jsem sportovní antitalent) :-) Prý se se stomií dá i koupat dle mé stomické sestřičky, ale já jsem to nějak nechtěla pokoušet. Užívala jsem si spíš tu svobodu pohybu po letech a kila moc neřešila - okolí těšilo, že konečně jím a pana doktora, že přibírám. A taky, jelikož jsem stomii měla přes léto, mě dost trápilo, že jsem měla zpocenou kůži pod sáčkem a díky tomu i vyrážku pod lepící plochou, jsem to nechtěla ještě dráždit sportem a tudíž dalším pocením.
Ale jak říkali doktoři, každý je originál a je to jiné :-)
Odpovědět
—————
Datum: 24.05.2015
Vložil: Gabi
Titulek: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Pardon Ondreji, ze jsem z Tebe udelala "holku" :-) Jinka co se tyce sportovani, tak se stomii se da delat lecos, mela jsem stomii spousty let a vyzkousela jsem vsechno od plavani, koleckovych brusli, pres kolo, behani, sjezdovky, golf... Ale pokud budete mit stomii jen docasnou, asi opravdu na sport nebudete mit asi silu, ani myslenky. Ja mela po operaci pouche problemy s vahou, mela jsem jeste specialni vyzivu, abych vubec mohla jit na zanoreni a opravdu jsem nemela silu ani na prochazku (a to jsem jinak hodne aktivni clovek) Ted 10 dni po zanoreni je to kazdym dnem lepsi, uz jsem neco pribrala, mam uz silu neco doma uklidit, na kratkou prochazku atd. Je potreba to tech par mesicu vydrzet...
Odpovědět
—————
Datum: 24.05.2015
Vložil: Ondřej
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Jen se zeptam gábi ono lze mít několik let stomii a pak teprve pouch, myslel jsem nebo jsem to někde četl, že čím déle to je tak ochabují svěrače a už to nejde...., ale jak vidno tak asi ano. Jinak jak by jsi hodnotili svůj život ze stomii a jejím omezením pro tebe, největší průšvih, problémy s ní atd., ptám se proto, že možná ji budu mít natrvalo, dík za odpověd
Odpovědět
—————
Datum: 24.05.2015
Vložil: Gabi
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Ondro měla jsem stomii 7,5 roku, život s ní byl naprosto úžasný ( a to myslím vážně), žádné omezení, žádné problémy, krásný a pohodový život:-) A teď čerstvě po zanoření - vše funguje jak má, svěrače naprosto bez problémů, ani jednou se mi nestalo, že by něco uniklo, že bych neudržela atd...Takže se neboj ani jednoho, jen se stomií může chvíli trvat, než si najdeš pomůcky, které ti budou nejvíc vyhovovat. Já měla nejaké trápení s alergií na to lepidlo, mám alergii i na klasické náplasti, takže jsem musela několik značek vyzkoušet, ale jinak žádné problémy:-)
Odpovědět
—————
Datum: 25.05.2015
Vložil: Ondřej
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Díky za odpověď, pozitivní s tak dlouhou zkušeností vždy potěší....
Odpovědět
—————
Datum: 25.05.2015
Vložil: Jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Ahoj Gabi, chci se jenom zeptat proc si musela cekat 7 let na pouch? Kdys ti to nevadi. Taky sem si myslel ze se to musi udelat driv. Dekuji
Odpovědět
—————
Datum: 25.05.2015
Vložil: Gabi
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Já jsem pouch nejdřív ani nechtěla jak jsem byla spokojená:-))) Nejdřív jsem chtěla dvě děti, takže jsem rodila, pak kojila a pak když jsem se pro pouch nakonec rozhodla, tak byly trochu průtahy - Dr. Sequens odcházel z Petřína, pak měl zdravotní problémy, pak rekonstrukce v Hořovicích...tak se dost táhlo. Ale nakonec si myslím, že to tak mělo být - jak jsem psala, s menšími dětmi bych to doma těžko zvládala.
Odpovědět
—————
Datum: 25.05.2015
Vložil: jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Dik Gabi
Odpovědět
—————
Datum: 27.05.2015
Vložil: Jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Ahoj Terezo chci se jen zeptat kdys srovnas bolesti a citlivost po operaci a celkove uc tak jake to je? Kdys to Porovnavas. Vym ze telo uz asi nikdy nebude jak to bylo pred tim, nebo jo? A jeste se chci zeptat jestli lidi ze stomii kdys nemneli stomii mysleli na to ze jednou skonci se stomii nebo s potizemi bricha? Rika se ze toho ceho se bojis a porad na to myslis tak to te postihne. U mne to pripada jako bych si to vlastne vse jenom privolal a nejako se to jen plni,nevim mozna to je jenom u mne,mozna uz mi s toho blbne. Nektetri lidi se uzdravili i z tezkych chorob i bez doktoru a nekteri mneli male problemi a nemuzou s nich se vysekat. Ja se take bojim te operace,jako male dite I kdys mi je 40. Porad cekam na zazrak. Mam jeste pred sebou tu bio,ale kdys to nebude pomahat po nejake dobe tak pujdu hned na tu operaci. Nechci do sebe cpat tu chemii spis to nadela vic problemu nez uzitku
Dekuji vam vsem ste statecni.
At se vam dari.
Odpovědět
—————
Datum: 27.05.2015
Vložil: Ondřej
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Na tomto je vidět, že chlapi se bolesti bojí víc než žensky, je to dané asi tím, že žena je naprogramovaná na porod. Nechci tě honzo schazovat, je jdu na operaci za 14 dní s jsem z ni posranej jak batole.
Odpovědět
—————
Datum: 28.05.2015
Vložil: Jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Ondro to ti verim, jak ti je? porad stejne? Nezabralo ani to nove bio?drzim ti prsty at ti to vyjde. Pak se ozvi.
drz se.
Odpovědět
—————
Datum: 27.05.2015
Vložil: Tereza
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Ahoj,
na to odpovědět je trošičku složitější....vezmu to z jiného konce :-)
Když mi byla diagnostikovaná UC, byla to pro mě úleva - konečně vím, proti čemu bojovat! Postupně ale selhávali všechny typy medik. léčby, časem i biolog. léčba pro mě byla spíš placebo. Ale pořád ve mě přetrvávala víra, že je to přeci moje střevo, nechci ho dát pryč a že chci vyzkoušet všechno, protože operace je až ta poslední varianta. Jasně při relapsech se mnou doktoři vždycky mluvili o možnosti operace, ale spíš jako až té poslední možnosti, takový strašák. Když jsem tohle pak říkala p. doktorovi Sequencovi, nechápal, proč tolik lidí se nejdřív zhuntuje a když všechno selže, jdou na operaci. Ale já tomu naprosto rozumím :-)
Tím se dostávám k otázce obav a bolesti. Pro mě byla operace vysvobozením, jednak s termínem byly krapet průtahy (takže už z pocitu, uff je to konečně tady jsem byla ráda) a taky mi fakt bylo zle - bolesti ani tak hrozné ne, jako tenesmy, nutkání, dny na wc, kde v podstatě už jen krev, teploty, příšerná únava....takže jsem do nemocnice šla s tím, že už nic prostě nebude horší a že to prostě musím zvládnout! Nic jiného mi nezbývá, je to jedinečná a taky jediná šance na lepší život!
První dny bolest ani moc nevnímáš, hodně to vykryjí léky na bolest a taky jen ležíš, já vstávala a chodila až 3. den po 1.operaci(epidural a central nástup léků urychlí,nemusíš se bát), spíš mi to pak vadilo, když jsem se začala ohýbat, ale nebyla to bolest, že by se nedala vydržet. Když jsem ležela v klidu, nekašlala, neprskala, docela to ušlo :-) spíš mi pak ta bolest doma připomínala, a teď promiňte ten výraz, zaražené prdy :-) Ale doktor ti při odchudu dá léky na bolest i domů, já jsem je užila jen párkrát na noc. Prostě musíš být přesvědčený, že to dáš a jak se říká - věř a víra tvá tě uzdraví :-)))
Ohledně stomie je to stejné, nejdřív jsem se děsně bála na "to" sáhnout, že to bude bolet, a říkám upřímně i první pohled mě stál dost odvahy, ale člověk je sám k sobě dost opatrný a citlivý, takže jsem se to během pár dní naučila :-)
Po té druhé už to šlo výrazně líp, dalo by se říct, že po propuštění domu jsem, co se bolesti týče, na tom byla asi jako po měsíci od 1.operace.
Snad jsem odpověděla na to,co jsi potřeboval slyšet :-)
Odpovědět
—————
Datum: 28.05.2015
Vložil: Jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Dik Terezo...
Odpovědět
—————
Datum: 27.05.2015
Vložil: Marketa
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Honzo, me to take teprve ceka. A take uz jsem parkrat slysela, ze jsem si to stejne zpusobila sama tim, ze na to myslim (to si lidi mysli diky tomu, ze kdyz jsem doma, je mi lip a kdyz jdu ven, hned beham na zachod- protoze na to myslim..). Z casti s tim souhlasim, ze treba na wc venku beham vic, protoze se toho bojim, ale urcite si nemyslim, ze si to clovek pouhyma myslenkama muze az natolik ovlivnit, ze to povede k operaci. Tahle bemoc proste existuje, nevi se proc, nejde ani stoprocentne ovlivnit. Tak to proste je a urcite se nemusis trapit zadnyma vycitkama!! Neni to tvoje chyba. Kdyby to bylo jenom o hlave, tak nikomu z tech lidi operace nepomuze- protoze operaci se mysleni nezmeni... Proste se s tim musime smirit jako s faktem, ktery nemuzeme nijak ovlivnit, ani kdybys myslel jenom pozitivne.
Neboj se, bude to dobry a po operaci n snad vsem bude lip :)
Odpovědět
—————
Datum: 28.05.2015
Vložil: Jan
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rekonvalescence
Dik Marketo, ale vym ze mysl ma velukou silu. Ja sam sem se z toho jednou dostal.mnel sem uc a pak sem slysel jak se jedna holka s toho vylecila,tak sem ji kontaktoval a ona mi dala kontakt na jednu lecitelku,tak sem ji kontaktoval a ona mi rekla ze kdys se chci uzdravit tak ji mam poslechnout a ja jsem tak udelal a dostal sem se z toho bez leku Za 2 mnesice sem byl jak znovuzrozeny. Rikala ze hlavne je ze si musin 100%verit a pak 30% je ve strave ale 70% je v hlave. Mnel sem vyhodit leky i tak sem udelal a jedl sem jenom bio zeleninu,ryzi,vodu zeleninove cerstve juice. Zadne maso,mleko ani nic z mleka,mouku ani nic z mouky ale hlavne pozitivni mysleni. Chlorelu a zelenej jecmen 3x denne. Myslel sem ze zeleninu cerstvu nemuzu ze to neni dobre na uc.Moje zena rikala ze to je silenstvi at ji neposloucham,ale ja jsem ji poslechnul a byl sem zdrav jako nikdy predtim. Ale pak sem se vratil spatky k tomu jidlu co predtim, maso,burgry,sladke a tak no a pak se vratilo i uc. Myslel sem ze zase zacnu jak predtim tu zeleninu a to ale pak uz to neslo. Proste moje vyra uz nebila tak silna jak predtim a neni ani ted. Proste kdys sem selhal tak sem si uz nejak nemoch verit a uz sem mnel i strach a nejhur sem udelal ze sem jel sam proti sobe,proste jako bych bojoval s vlastni mysli i kdys chci myslet hlavne pozitivne automaticky myslym negativne. Po prve to slo jednoducho moje vyra bila pevna a nic mne nezastrasilo a sel sem tvrde po tom co rikala ta zenska. Hlavne nemyslet na chorobu a nezlobit se nani.choroba dosla jenom proto ze neco nedelame tak jak mame. A kdys tu chybu odstranime i idys jenom v podvedomi pak choroba odejde sama. Hlavne je vira,myslet pozitivne. Delat jenom co te bavi,zafnej strach a zit jenom v soucastnosti ne v mynulosti a budocnosti. Telo musi zit v harmonii.Je toho hodne,ale mbe se to podarilo tak proto tomu verim ze to tak je. Doktori nehledaji pricinu proc se to stalo. Oni jenom delaji co ke naucili a to diagnoza a leky,jenom ze te leky te chorobe jenom zhorsuji stav a nic vic.telo se dokaze uzdravit samo tak je stvorene. Proste bez leku sem se s toho dostal za 1-2 mesice a ted s lekama a doktorama rok nic a mam pred sebou bio lecbu a kdys nevyjde tak operace. proste uz se nemohu dostat spatky na to mysleni jak predtim,proste me to zamotalo a nemam tu viru jak predtim a je tu i strach. Nemohu se toho zbavit. Mnel sem sanci a sam sem si ji podelal i to je vse. Mysl je silnejsi nez medicina kdybych to nezazil tak bych nic nerikal.
dik Marketo.
Odpovědět
—————
Přidat nový příspěvek
